Květen 2009

želva žlutohnědá testudo graeca

23. května 2009 v 7:31 | natka |  druhy želv
Popis: Karapax je oválný, mírně klenutý. U této želvy je znakem hlavně ocásek. Je placatý, spíše do půlkruhu.
Zbarvení je matně žluté s hnědými skvrnami.
Charakteristika: Nad ocáskem nemá rozdělený nadocasní štítek, který je u jiných druhů želv rozdělen.
Ačkoli jsou tyto želvy velmi podobné želvě zelenavé , mají "ostruhy", výrazné rohovinové plošky v oblasti stehen,

Potrava: Přijímá hlavně rostlinnou potravu - pampelišky, jetel, jitrocel, trávu, čínské zelí, apod.

Chov: U nás ji lze chovat při dobrých podmínkách i venku. Nezbytné je přezimování. Odchovy v zajetí jsou časté.
Prostředím, ve kterém žije je prosluněná step s kamením a keři, které poskytují příležitostný stín.
Teploty se pohybují ve dne okolo 26° C okolo poledne až 36° C, v noci pak okolo 18° C.
Želva přes den ráda čile šplhá a hrabe, a je poměrně hodně rychlá
Terárium: Velikost chovných zařízení se musí měnit s přibývajícím věkem a velikostí zvířat.
První dva roky vystačíme s nádrží 40 x 60 x 30 cm pro dva kusy, v dalších letech raději větší.
Skleněná terária pro větší a starší želvy se příliš neosvědčují, aspoň podle mých zkušeností,
protože želvy sklo v krátké době poškrábou tak, že je neprůhledné.
Daleko více se mi osvědčila nádrž v podobě dřevěného truhlíku, jehož boky jsou vysoké jen tolik, aby želvám zabránily v úniku.
Dno pokryjeme vrstvou písku, postačují asi 3 cm, nad kterým je ve vzdálenosti asi 15 cm nainstalována výhřevná žárovka s UVB a A zářením.
Terária je nutné přisvěcovat zářivkou. Jediným zařízením těchto ubikací jsou misky na vodu a potravu.
Pro estetický dojem lze však na prostředek větších ubikací umístit několik kamenů.
Zimování: Zazimování musí proběhnout postupně. Želva se musí vyprázdnit, proto se asi 10-14 dnů před tím nekrmí. Poté ji vykoupeme.
Přemisťujeme me ji postupně do stále nižší teploty a nakonec ji umístíme v bedničce v prostoru s teplotou 5-7° C.
Odzimování probíhá obdobně. Období klidu má trvat 3-4 měsíce.
Páření: V přírodě se tyto želvy páří v srpnu a v září. Vejce kladou v květnu až červnu.
V teráriích se však často páří na jaře a kladou vejce o 1,5 - 2 měsíce později. Námluvy zahrnují kývání hlavou, kroužení okolo samičky.
Páření proběhne tehdy, až samička přestane utíkat. Může probíhat i bouřlivěji. Záleží na nátuře daných jedinců.
Kladeni vajec: Samička si vyhrabe v kypré písčité půdě jamku, do které naklade 2-8 oválných vajec.
Při teplotě 30-32 °C se mláďata líhnou po 65 - 70 dnech; pokud je teplota o něco nižší, líhnou se po 80-100 dnech.

Určení pohlaví: Sameček má silnější a delší ocas, nemá však dovnitř vyklenutý plastron, který se vyskytuje u většiny suchozemských želv.



želva hvězdnatá geochelone elegans

23. května 2009 v 7:26 | natka |  druhy želv
Indická hvězdnatá želva dostala své jméno podle výrazné kresby ve tvaru hvězd na krunýři. Jednotlivé hvězdy jsou umístěny ve středu vyvýšených hrbolů krunýře. Samice želvy hvězdnaté jsou větší a mají hrbolatější krunýř než samci. Barva krunýře je hnědá se zlatým až hnědozlatým vzorem hvězd . Toto zbarvení je uzpůsobeno přírodním podmínkám, ve kterých tento druh žije a umožňuje mu dokonalé splynutí s okolím.
Tato želva se v prvé řadě živí travinami. V menší míře se živí též kaktusy, květinami a ovocem, ale převážně se jedná o suché byliny a traviny. Pochutiny jako je například hlávkový salát obsahují příliš mnoho vody a na to nejsou tyto želvy zvyklé.
Želvy hvězdnaté obývají polosuché zalesněné nížiny a travnaté pláně Jižní a Střední Indie. Někdy mohou vyhledávat oblasti s vlhčím podnebím.
Samci projevují agresivitu ke svému okolí a to zejména v období páření. Samice snáší 5 až 7 vajec, které zahrabávají do děr, jenž si předtím vyhloubily v zemi.
Kladení vajec probíhá 3x až 9x do roka. Mláďata často vyčkávají ve vejcích než přijde období dešťů, jenž jim umožní opustit ztvrdlou vyschlou zem.

Následující odstavce se zaměřují pouze na tento druh. Další informace jsou zaměřeny na poznatky o nezbytné péči o tyto želvy.

Hvězdnaté želvy ohromují svojí krásou, zejména svým vzorem hvězd na celé ploše karapaxu, která k sobě poutá pozornost zoologů i majitelů soukromých sbírek po celém světě.
Přestože je tento vzor velmi výrazný, v jejich přirozených životních podmínkách, což jsou vysoké traviny, jim umožňuje dokonalé maskování.
Krunýř těchto želv, je tvořen hladkými štítky, které vybíhají v hrbolky - tvoří pyramidy. Příčina takto utvářeného krunýře není známa , ale jedna z domněnek je, že tyto pyramidy umožňují snadné otočení, když se želva z jakékoliv příčiny otočí karapaxem dolů. Zvednuté štítky napomůžou želvě dostat se na jeden nebo druhý bok i na rovinatých travnatých plochách, které obývá.
Zda mají tyto pyramidy ještě nějaký jiný význam, to zůstává pro badatele výzvou do budoucnosti.
U indických hvězdnatých želv dorůstají samice mnohem větší velikosti než samci. Samci dorůstají asi 20 cm a samice mají až 30 cm.
Tento druh je rozšířen v Indii a také na Srí Lance. Známe tři zeměpisně odlišné varianty, které jsou navzájem trochu odlišné. Hvězdnaté želvy ze severní části Indie jsou poměrně velké a mají tmavší vybarvení krunýře. Zvířata z jižních částí Indie jsou menší a vzor jejich krunýře je velice kontrastní. Želvy ze Srí Lanky jsou velmi podobné zvířatům z jižní části, ale rostou rychleji a žluté znaky na krunýři jsou v porovnání s želvami z jihu ještě výraznější.
Geochelone elegans se nachází v několika lokalitách, v lesních a travnatých suchých porostech. Tyto želvy velmi špatně snáší nízké teploty a dlouhodobou přílišnou vlhkost.

Terárium pro tyto želvy by mělo být tvořeno velmi pečlivě. Plocha terária by měla být minimálně 60x60 cm. Jak zvíře roste, zvětšují se i nároky na velikost terária. Pro dospělou želvu hvězdnatou bychom měli mít terárium o velikosti "podlahy" 120 cm x 120 cm. Na této ploše musí mít zvíře přístup k vodě a potravě. Nádoba na vodu by měla být dostatečně velká, aby se v ní želva mohla vykoupat kdykoliv se jí zachce. Musí být natolik mělká, aby se v ní želvička nemohla utopit.
Jako substrát, v sušší části terária, smícháme písek s kůrou cypřiše, kterou lze zakoupit již upravenou k těmto účelům. Někteří chovatelé volí pro tento druh jako podklad seno. Seno se poměrně dobře udržuje a slouží želvám i jako potrava. Mohou ho libovolně okusovat. Tato plocha musí být udržována v suchu, jelikož hvězdnatá želva neumí dlouhodobě snášet nadměrnou vlhkost. Potrava by se neměla dávat přímo na písek, jelikož hrozí, že se bude tento podklad na stravu nabalovat a může způsobit neprůchodnost střev až smrt zvířete.
Důležitou součástí vybavení terária by měla být lampa, pod kterou se může želva nahřívat. Teploty by měly dosahovat 35°C. Důležité je též zařízení (žárovka, zářivka), které zvířeti poskytují UVA a UVB paprsky, ty jsou nutné pro tvorbu vitaminu D3, který zajišťuje metabolismus kalcia v organismu.
V teráriu je nutné i místo, kde se želva může skrýt a kde najde útočiště.
Venkovní terárium, je vhodné zejména v lokalitách, kde je suché a teplé podnebí. Ostatní chovatelé by tuto možnost měli velmi dobře zvážit a želvy umístit do venkovního terária pouze, když je velmi dobré počasí. Výhodou venkovního terária, je samovolný výběr potravy, přirozené UV paprsky a navození velmi přirozených podmínek (tráva, čerstvý vzduch apod.).

POTRAVA:
Želvy hvězdnaté jsou býložravci. Největší podíl jejich stravy tvoří převážně suché traviny bohaté na vlákninu, ke kterým mají přístup v přírodě, listnaté plevely, vegetace a chvojí. Dobře vybraná strava, málo proteinů, dostatek kalcia (vitaminu D3), zajistí správnou činnost trávícího traktu a rovnoměrný růst. Vyhnout byste se měli zelenině ze supermarketu, která je uměle vypěstovaná a obsahuje látky pro želvy škodlivé. Obsahuje pozůstatky toxických přípravků a hnojiv a také má nadbytek cukrů. Je "vyráběna" pro lidi, kterým tato úprava neškodí v takové míře jako želvám.
Ačkoli v přírodě požírají mršiny, které jsou pro ně snadnou kořistí, je nemyslitelné, abychom těmto želvám přidávali do stravy jakékoliv maso.
Kdybychom Geochelone elegans krmily jako kočku nebo psa (někdy doporučovanými granulemi pro psy či kočky), zavinili bychom onemocnění ledvin, močové kameny až selhání ledvin. Hvězdnaté želvy jsou zvyklé na pastvu nejrůznějších travin a my bychom jim měli tyto podmínky stravování vytvořit i v zajetí.
Ovoce bychom jim měli nabízet jen velmi, velmi zřídka - pokud vůbec, ovoce je pro jejich zažívací trakt velmi hutné.
Trávy, byliny (pampeliška, jetel, čekanka, vinné listy, morušové listy apod.), plevely, kaktusy.
Vápník želvám do stravy dodáváme. Vápníkovým práškem sypeme dávky jídla. Též přidáváme vitamin D3, pokud budeme chovat želvu pouze doma, venku ho přidávat nemusíme. Vhodné je jako zdroj vápníku nadrtit sépiovou kost.

Tento druh má výrazný sklon k onemocnění dýchacích cest, proto musíte bezpodmínečně dodržovat podmínky vhodné k jejich chovu. Jsou také náchylní k přenosu patologických bakterií jako jsou mycoplasma od jiných druhů želv a proto bychom se měli vyvarovat styku těchto želv s jinými druhy. Jako příznak můžeme uvést želvu pardálí (Geochelone pardalis), která má podobné požadavky na péči, může být hostitelem patogenů, které mohou bez velkých příznaků způsobit smrt želvy hvězdnaté.
Želva hvězdnatá v přírodě nezimuje- nehibernuje. Všechny podmínky pro domácí chov musíme uzpůsobit tak, abychom želvu nevystavovali chladu, vlhku a průvanu.

Indická želva hvězdnatá je blízká příbuzná želvy pardálí (Geochelone pardalis). Želva hvězdnatá pochází z Ceylonu a poloostrovu Indie. Můžeme ji také najít západně od Sindhu (provincie v Pákistánu). Několik málo kusů je také na ostrově Karaduva a Ramaswaran.

Je pozoruhodné držet želvu hvězdnatou v ruce. Má výrazné "hvězdy" po celém karapaxu. Má na krunýři velmi výrazné hrboly, které vypadají jako "pyramidy".

Samice jsou výrazně větší než samci, dosahují velikosti deseti palců (25 cm) a mají i výraznější krunýř než samci.
Naproti tomu samci dosahují velikosti pouhých šesti palců (15 cm). Samci mají jemnější, více hladký krunýř než jejich ženské protějšky. Mladé želvy hvězdnaté rostou poměrně rychle, v šesti měsících jsou o třetinu větší než při vylíhnutí. Mláďata mají velmi hladký krunýř. Pyramidy se začínají utvářet až kolem prvního roku jejich života.


TERÁRIUM: Venkovní terárium pro dospělce želvy hvězdnaté musí mít rozlohu minimálně 2 x 1,75 m, v takto velkém teráriu mohou být tři dospělé želvy. V tomto prostoru by měl být prostor s nižší teplotou, kde se může želva "ochladit". Vřele mohu doporučit malou psí boudu, ve které želvy naleznou právě takovéto útočiště. Také by měli mít plochu, kde je udržována mírná vlhkost. Vhodná je mělká nádobka s vodou (tyto želvy neumějí plavat). Tyto želvy jsou zvyklé spíše na sucho a nemají rádi přílišné vlhko, ale musí mít příležitost se napít, smočit se a osvěžit se. Také potřebují místo, kde se můžou v klidu nahřát a slunit se. Měly by mít přístup k potravě. Zkuste nabídnout těmto želvám opuncie, je to jejich přirozená potrava a oni ji prostě milují. Měli by dostávat trávu a stravu jenž není ošetřena pesticidy, jinak by to mohla být jejich smrt. Nejlepším řešením je, že si pěstujete salát (apod.) doma.
Terárium by mělo být zabezpečeno tak, aby z něho nemohla želva uniknout. Venkovní terárium by mělo být chráněno před vniknutím psů, koček, hlodavců, krys,
ptáků a jiných zvířat, aby se želva nestala jejich kořistí. Dalším nebezpečím pro želvy je člověk. Mohlo by se stát, že vám takto pěknou želvu lidé z venkovního terária ukradnou, proto vám doporučuji opatřit si ho zámkem.
Ve venkovním teráriu můžeme mít hvězdnaté želvy pouze, když to počasí dovolí. Kdy je vhodné želvy přemístit do vnitřního terária: za deštivého počasí, pokud teploty dosahují víc jak 35 °C ( pokud nemá želva možnost úkrytu), na noc, a když je zem příliš vlhká. Při velkém vlhku a zimě želvy lehce nastydnou. Mladé želvy hvězdnaté chováme ve vnitřním teráriu Jako podklad je vhodná rašelina, cypryšová kůra nebo osikové hobliny. Někteří chovatelé používají směs složenou z jedné třetiny půdy, jedné třetiny písku a jedné třetiny drcených skořápek ústřic. Potřebují mít dostatek světla. Já využívám širokospektrého světla UV žárovky a zářivku nebo keramickou lampu. Teploty by měly mít 24 - 32 °C a želvy by měly mít prostor, který jim umožní se schovat před příliš velkým žárem. Je vhodné, měnit jim vodu v misce každý den. Podklad by měl být měněn po několika týdnech nebo podle potřeby. Pro mladé želvy velikost terária upravíme, pro mláďata postačí malé akvárium zakryté dřevěnou deskou. Můžeme je mít na cypryši nebo slámě, nároky na světlo a teplo jsou stejné jako u dospělých jedinců. (UV zářivka u lampa). Teplo nesmí být příliš velké, aby si nespálili kůži nebo teplem nepoškodili krunýř. Vlažná voda v misce by měla dosahovat k jejich bradě. Mohou se napít a vyprázdnit, když chtějí. Do venkovního terária nedávám želvy pokud nedosáhnou jednoho roku.


OSVĚTLENÍ: Používáme širokospektrový zdroj světla, zdroj UV paprsků a keramickou lampu. Želva musí mít možnost se slunit. UV zdroj by se měl měnit každý rok, ale lépe je ho vyměnit již po šesti měsících. Želvy jsou milovníci světla a tepla. Měly by mít pravidelný světelný dvanáctihodinový režim.

TEPLOTA: Denní teploty by měli dosahovat 31-33°C. V noci by měl být nižší pokles teplot kolem 24°C. V chladnější části terária by měli denní teploty dosahovat 24 °C, v noci pak 21°C.

CHOVÁNÍ: Tato želva je aktivní brzo ráno. Je to čas, kdy mají hlad a je vhodné jim v tuto dobu podávat jídlo. Poté, co se najedí, jdou si schrupnout. Občas se vzbudí a jdou si zase trochu ukousnout, ale pak se vrací ke svému odpočinku a spánku. Později odpoledne se zase budí a jedí trochu více. V této době jsou asi nejvíce aktivní. Nahřejí se a jdou spát do jejich úkrytu. A tak to jde každý den!!


ROZMNOŽOVÁNÍ: Páření probíhá od června do října. Samci v jsou v tomto čase agresivní a útočí jeden na druhého. Když přijde čas snášení vajec, samice chodí dokola a očuchávají půdu a někdy se všemožně snaží dostat ven z ohrady - terária. Jako schod při úniku z ohrady můžou použít i záda jiné želvy. Když konečně najdou to správné místo, vymočí se na půdu, aby zvlhla a změkla a aby bylo vyhloubení jámy na vajíčka snadnější. Poté, co do připraveného hnízda snese snůšku a zakryje ji hlínou, její práce končí. Samice želvy hvězdnaté obvykle snášejí 3x do roka 4 až 6 vajec v každé snůšce. Mláďata se většinou líhnou po 100 dnech při teplotě 29°C až 30°C.

Základní připomínka:
Zajistěte kolísání teplot!!! Teploty by se měly pohybovat v rozmezí od 22°C v chladnější části po 35°C v teplé části. Takovéto teploty dovolují želvě regulovat její tělesnou teplotu. Vždy musí mít místo - úkryt, kde se může zchladit. Opatřete ji mnoho prostoru, ve kterém se může potulovat. Nepřekrmujte je!!! Jestliže máte zvířata ve venkovním výběhu, opatřete ho proti vniknutí predátorů!!! UV zdroj měňte alespoň jednou do roka!!! Každý den přidávejte do stravy vápník a regulujte příjem vitamínů. Nezvyšujte teploty příliš vysoko!!! Zvlhčujte terárium!!! Koupejte želvu 2x týdně!!! Podávejte různorodou stravu!!!

Poslední poznámka:
Indická hvězdnatá želva je ohrožený druh!!! Není snadné je chovat a nejsou vhodné pro začátečníky!!! Jsou hodně citlivé a požadují spoustu pozornosti a péče. Jestliže se rozhodnete chovat tyto želvy je to obrovská zodpovědnost!!! Nejsou vhodné pro každého!!! Rozmyslete si, jestli je skutečně chcete a budete jim moci poskytnout péči, kterou potřebují.
Ac to byl dlouhý článek .Už mě bolí prsty . Že je dlouhý? Píšu to oranžově protože se to netýká želvy. Naštěstí píšu rychle. UUUUUFFFFF

želva pardálí geochelone pardalis

23. května 2009 v 7:22 | natka |  druhy želv
POPIS: Patří mezi velké želvy. Žlutý, vysoce klenutý karapax, na jednotlivých štítcích jsou kresby černou nebo tmavou barvou.
POTRAVA: V přírodě se živí spásáním trav a sukulentů a příležitostným požíráním kostních výkalů afrických šelem ( hlavně hyeny ), v našich podmínkách vyhovuje krmení různými druhy trav a senem z trav ( ne jetelovým či vojtěškovým ) s nutným dolněním o vápník.
CHOV: Jejich chov není příliš náročný,je však důležité želvám poskytnout dostatek tepla a prostoru.
V Americe je poměrně často chována jako "pet" podobně jako se u nás chovají evropské suchozemské želvy.
Při dobré péči velmi rychle rostou.
U nás není tolik rozšířena pro svoji velikost. Pro pár dospělých chovaných želv by měl být min. vnitřní výběh 2,5m x 6 m a venkovní podstatně větší.Potřebuje velké a teplé terárium. V létě v teplém období je možný chov venku. U nás již byla rozmnožena.
Vyžadují v teráriu teplotu pod zdrojem alespoň kolem 30°C, a vyšší vrstvu substrátu k hrabání.Pokud je skutečně teplé počasí, prospěje jí venkovní výběh.
ZIMOVÁNÍ: V zimě neupadá do zimního spánku, jen do období snížené aktivity.

PÁŘENÍ:
V jižní Africe kladou v září až říjnu, před nástupem léta.Vajec bývá kolem 20-30, ale bývají i snůšky vyšší.Vejce jsou kulatá s vápenitou skořápkou. Inkubační doba je různá, podle teploty, bývá však kolem 6-10 měsíců, v jižní Africe i delší.
KLADENÍ VAJEC:

Během září a října snášejí samice do vyhrabané díry v zemi okolo 30ti vajec
URČENÍ POHLAVÍ: Samec je větší než samice , spodní ocasní štítek ,délka ocasu.

důležité

6. května 2009 v 16:33 | natka |  deníček
Ach to je na PC nuda nikdy jsem to neřekla ale právě nepíšu nic do školy soutěže všechny blogy na které ráda chodím prolezlé můj blog zkontrolovaný nuda! . Ale neva jdu něco napsat na blog . Tak jsem moc moc a moc ráda tatíneček mi doloží na želvičku ale jenom tehdy když ji dám k Mášelince do akvárka . No, má sice velké akvárium ale i tak koupím si mládě to mi pomohlo vyřešit problém jak velkou želvu . Ale další problém při prodeji sepodepisují papíry a to musí bejt dospělej ale dyk všichni tam budou z kroužku sami a já tám z rodičema se schovávala to ne! Ale jinak želvu mít nebudu. Chci jít zkámoškou maki ven ale prší a knám dnes nemůže a je mi lbé jít za ní ,,maket můžu jít kvám?" to je blbí tak tu sedím jako pecka u PC a nudím se . Tak půjdem do budoucnosti jo?
Tak chci se vám předem omluvit že první 2 týdny prázdnin tu nebudou články(jedu na tábor) a notebook má jen tatínak a maminka . No, a já mám počítač ( společný z bráchou) a pak máme ještě jeden počík společný všichni . Taže počítač si vzít nemůže leda že by někdo co bude se mnou na pokoj měl počítač moje nej kámí si ho možnáveme( od její ségry) její segra je už dospělá . No, celkem mě bolí prsty ale neva píšema dál. Jen spomalím tempo . pak tu nebude moc článků v pondělí (mám keramiku a klavír a pak jdu z bráchou ho doprovodit natrénink ( tenis) v úterý mám přirodovědný kroužek ale do 5ti hodin a pak jdu podle počasí ven . Jinak když je teplo tak moc článků nebude . Ale zase v zimě jsem pořád na lyžích. Pak je prodloužený tento týden výkend tak jedu k tetě do Brna . Taky nic . Takže každý den maximálně 1,2 články . No nic jdu si uklidiot pokoj aby tu mohla MAKETKA . Pááááááááááááááááááá

něco co se mne netýká

6. května 2009 v 15:58 | natka |  deníček
Můj brácha Jirka má moc rád pozorování šneků .Ale z venu si ho vzít nemůže a na prodej suchozemský není. A proto mu cgce babička koupit k narozeninám akvárko z vodníma šnekama a rybama . Ale Jirka ryby nechce . A tak jsem sedo toho zapojila já a v kroužku zajistila šneka za 10kč
OBLOVKA ŽRAVÁ (nevím jestli znáte ) . Mají právě mladé 1-2cm ale vyroste aji kolem 10cm .Ale nevím jak mám ukecat na šneka rodiče bez jirky a já mu to chci dát i s terárkem jako překvápko . Ale nevím jestli to rodiče dovolíjestli ho ještě chce a navíc peníze kopupím možná jen šneka bez terárka . je to hrozné tolik problémů . A navíc i když mám ve škole samé1 tak mi nejde moc matika (tento měsíc) hlavně rovnice z více než 3 zlomkama . Děs !!!!!!!!!!! Co mám dělat poradíte mi do komentů???????? Tolik problémů ze školou kámoškama zvířatama bráchou ...............................
natka

již se to rýsuje

6. května 2009 v 15:49 | natka |  deníček
Tak jak již víte , tak sháním želvu . No, a měla jsem 2problémy
ten1 ukecat rodiče
a ten 2 najít želvu co si koupím.
A jeden vyřešen rodiče dovolili (teda jen jeden) ale mamka dovolila jako jediná zž rodiny Mášu a mám ji . No, a ten druhý je na dobré cestě , protože z kroužkem jezdíme na teraristickíé burzi v ostravě a tam se želvy prodávají . Jede se tam bez rodčů tak svoboda . No a minule si kámoška koupila i přes zákaz morče (jeden z rodičů alergický) (už morče měla) a kámoš pak též a nemohl (on sám je alergický) . Ani jeden už morče nemajáí jeden ho dal do stanice druhý to nestih a jak byla ve škole rodiče i s morčetem jelido zverimexu ......
Tak to skusím ale je tu problémn mám jenom 650 Kč . A burza je už 26 května a tebnto měsíc už moc nedostanu . Teda nic . Leda že bych ve škole měla stzránku jedniček v ŽK . To bych měla 200Kč navíc. Tak je tu noví problém . Ale mohla bych říct babičce aby mi dala tento měsíc kapesné už na další měsíc. Škoda že rtento měsíc není vízo nesmím tu šanci želvy zameškat jinak si ji po tajnu koupit nemohu. A tak je ta burza poslední šance a další je až v červenci (2.7) . A to jsem na táboře . No a můj mladší brácha má několik tisíc mám zákaz to říkat je to hodně hodně . Ale ten mi nepůjčí . Co si myslíte o tom že si ji chci potajnu koupit . Mám to dělat? Udělali byste to též?????????? Napište do komentů.

hry

6. května 2009 v 15:30 | natka |  morčata
1.Morčata si ráda hrají v jeskynních bludišdích.Podobnéherní místo lze uspořádat ještě podnětněji,když na určirých místech rozprostřeme různé pachové stopy.Mohou sestávat z rostlinných i živočišných vůní.Pozor na zápach dominatního samečka-vyvolává strach.
2.Nejlepší náladu na hraní mají morčata večer a ráno.
3.Ochočená,mladá morčata s chutí poskakkují a honí se.Během herní přestávky se od tebe nechají dokonce podrbat za ušima.
4.Důvěrné zvuky jako kvikání,mumlání,bublání a chrochtání morčata uklidňují a vedou je ke hraní.

Úkryty na hraní
Chtěla bych vidět Betynu nebo Ketynu na tý houpačce.Myslim si že by tam vydržela max.2 vteřiny:-).
Hraní se žrádlem
A co kolotoč??
Když sem si Betynku kupovala ptala se asi ve třech zverimexech jestli můžou mít morčata kolotoč a všude mně řekli že ne že morčata v kolotoči neběhaj.Ale je to asi měsíc,sem si psala na chatu s jednou holkou o morčatech(má jich doma 6)a prý má kolotoč a morčata v tom běhaj.Tak nevim no...ale spíš bych ho nekupovala.

Swinging Monkey-takhle pilně by mělo probíhat vaše morčátko :-D Opičí dráha Asi doma ještě máte nějáké ty kostky když jste byly malý a už si s nimy nehrajete-no vidíte ale vaše morčátko by si s nimy rádo hrálo!! No ale ne bez vaší pomoci !! Postavte morčátky různé prolézačky,podlézačky,přelézačky...prostě něco aby vaše morče nebrobíhalo jen tak sem a tam.Sem tam mu pochoďte nějákou tu dobrůtku,aby to pro morčátko mělo určitý smysl.Vaše morčátko si "zasportuje" a vy se skvěle pobavíte.Ale přesto že bude morčátko v ohrádce z kostech,musíte na něj přesto dohlížet,morče je mrštný tvor a přelezlo by pár kostek :o)

potrava

4. května 2009 v 19:09 | natka |  morčata
Nejraději mají morčata asi čerstvou trávu. Pokud máte možnost je někde volně pustit do zahrady, pak je to nejideálnější. Morčata se mohou proběhnout a zároveň se i napasou. Hlavně musíte dát pozor, aby nemohla někudy utéct nebo aby je nenapadlo jiné zvíře (kočka, pes). Když nemáte pro morče žádný výběh, můžete jim čerstvou trávu natrhat. Musíte dát však pozor, aby tráva nebyla zapařená. Pochoutkou pro morčata jsou pampeliškové listy a čerstvý šťavnatý jetel. Jinak jim ale můžete dát i řebříček, vojtěšku aj. Brzy poznáte, co má vaše morče v oblibě. Ze zeleniny mají potom velmi v oblibě petrželovou nať. Nepohrdnou však ani mrkví, kedlubnou, květákem, zelím, brokolicí, řepou, paprikou,... Jako zákusek jim můžete dát kousek jablíčka nebo hrušky (nejraději mají jadřinec). Také můžete morčeti dát tvrdý chléb (pokud třeba nemáte polínko na okusování), aby jednak mělo přes den co ohlodávat (pokud zrovna nemá co žrát) a jednak si tím obrušuje zuby.

JAK ČASTO MORČE KRMIT
Morčata by se měla krmit vždy ve stejnou dobu, ostatně jako všechna zvířata. Hlavní doba krmení by měla být ráno a večer. Ráno by mělo morče dostat asi tak hrst granulí se zrním a trochu sena a večer pro změnu čerstvou zeleninu, seno a mohou být i granule. Zkrátka, co máte zrovna doma. Přes den jim můžete dát nějaké ovoce nebo kousek zeleniny. Důležité je, aby morče mělo neustále dostatek čisté pitné vody.

Neměli by jste:
  • netrhejte trávu ošetřenou nějakým postřikem nebo trávu, která roste těsně u silnice
.
  • zelí by se nemělo morčeti dávat příliš často a ve velkém množství.

rozmnožování morčat

4. května 2009 v 19:08 | natka |  morčata

Když si kupujete morče, tak by vám měl prodavač říci, jestli je to samička nebo sameček. Může se však stát, že se zmýlí a vy nakonec koupíte něco jiného než jste vlastně chtěli. Takže je lepší, pokud víte, jak je rozeznat a sami si zkontrolujete, co to doopravdy je. Morče si položte na záda buď na klín nebo na stůl hlavičkou od vás. Nad řitním otvorem uvidíte otvor, na který když po obou stranách opatrně zatlačíte, tak se u samečka vysune kousek pyje a pokud je to samička, objeví se malá štěrbinka. U samečka je penis cítit, už když jen prstem pojedete těsně pod otvorem směrem k bříšku.



PÉČE O
BŘEZÍ SAMIČKU
Samička je schopna rozmnožování už v 8 týdnech, ale není dobré ji nechat hned tak brzo zabřeznout, neboť ještě není ukončen její tělesný vývoj a mláďata narozená takto mladé samičce by mohla být slabá. Optimální doba, kdy by měla mít samička první vrh je kolem 5 - 6 měsíce, nemělo by to však být později než 10 měsíců věku samičky. Mohly by potom nastat potíže při porodu. Samička může rodit mladé až do svých tří let. Březí samička nepotřebuje nijak zvláštní péči. Jenom musíte zvýšit přísun potravy, vitamínu C, B (ty dodáte samičce ve vojtěšce a jeteli), vit. A (stačí občas dát mrkev) a látek (jako vápníku, bílkovin, minerálních látek), které samička najde např. v trošce mléka. Samička je březí 9 - 10 týdnů a ke konci březosti by jste ji neměli brát příliš do ruky a pokud je to nezbytné, pak s velkou opatrností a musíte ji dostatečně podepřít zadeček.

PÉČE O MLÁĎATA
Počítejte, že v jednom vrhu se narodí 2 - 4 mláďata, pro která potom musíte najít nový domov (pokud si nechcete založit morčecí farmu). Hned po narození jsou morčata plná života, už vidí a jsou ochlupená. První den, by jste měli nechat samičku s mláďaty napokoji, nesahat na ně, neboť by je mohla nechat. Až teprve druhý den se můžete opatrně podívat do hnízda, ale ničeho se zbytečně nedotýkejte. Mateřské mléko sají malá morčátka až do tří týdnů, ale už po prvním týdnu okusují potravu, kterou dáváte jejich matce. Pokud chováte samce se samicí, pak je dobré samce oddělit. Ne že by snad ublížil mláďatům, ale samička by vám zcela jistě hned znovu zabřezla. Asi ve druhém týdnu můžete morčata pomalu začít ochočovat. Zvykat je na doteky a brát je opatrně třeba do výběhu. Nejideálnější je dávat mladá morčátka pryč od matky asi po pěti týdnech jejich života. Nemělo by to však být později než v osmi týdnech. Celkový věk, kterého se morče dožívá je zhruba 5 - 7 let.

čaučau

4. května 2009 v 19:05 | natka |  rasy psů

Obrazek

ANGLICKÝ NÁZEV:
Chow Chow
PŮVOD:
Předpokládá se, že v minulosti Čau-čau sloužili tibetským budhistům k hlídání stád lam ve vysokohorských klášterech. Dle nálezů jejich předkové byli Mastifové a severská plemena psů. Čau-čau je jediný pes s černým jazykem, což jej sbližuje s medvědem, kterému se v dnešní době velice podobá. Číňané kdysi maso Čau-čau na několik způsobů upravovali a velice rádi jedli. V roce 1780 byli psi tohoto plemene poprvé přivezeni do Velké Británie a umístěni do zoologické zahrady. Pokládali je za velmi zuřivé a vzteklé, třebaže v základě je Čau-čau přítulný a oddaný. V roce 1895 vznikl Klub milovníků Čau-čau. V současné době jsou psi Čau-čau, zvláště jejich krátkosrstý druh, velice oblíbeni ve Velké Británii i v USA.
POPIS:
Čau-čau je silný pes, kompaktní a úměrné postavy. Hlava je velká, s plochou lebkou a zatáhnutým přechodem z čela na čumák. Čumák je přiměřeně dlouhý, široký v celé své délce. Dáváme přednost černému čenichu nosu, avšak v závislosti na zbarvení může mít i světlé zbarvení nebo být v odstínu barvy. Jazyk má černě-šedou barvu, uši jsou malinké, nakloněné dopředu. Ocas je vysoko nasazený, leží na hřbetu.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 48 až 56 cm.
Fena má v kohoutku 46 až 51 cm.
VÁHA:
V rozmezí 21 až 32 kg.
SRST:
Existují dva druhy Čau-čau: dlouhosrstí a krátkosrstí. U dlouhosrstých je srst vydatná, trčící, přepychová a dlouhá. U krátkosrstých je krátká a přiléhající k tělu. Přiznané zbarvení musí být souvislé a jednobarevné. Čau-čau je barvy černé, hnědé, modré, krémové, červeně-rezavé, krémové do téměř bílé.


Obrazek









Obrazek









Obrazek











Obrazek










Obrazek










Obrazek

rasy morčat

4. května 2009 v 19:03 | natka |  morčata

morče saténové

Morče se saténovým leskem srsti bylo vyšlechtěno ve Spojených státech. Srst je jemnější než u normálních hladkosrstých morčat a má také méně podsady. Charakteristický je výrazný hluboký lesk - vyžaduje se lesk viditelný až ke kořínkům chlupů.

Vyskytuje se v nejrůznějších barvách, často v červené, zlaté, krémové, bílé i aguti. Mnoho barev dosud nebylo uznáno.

Křížením s rexy, coronety, šeltiemi apod. lze získat téměř jakékoliv plemeno se saténovou srstí. Saténový faktor je tedy spíše další možnou vlastností všech plemen morčat než samostatným plemenem.

KRÁTKOSRSTÁ PLEMENA

anglické (hladké obyčejné)


Srst těchto morčat je rovná a krátká, s délkou do 3 centimetrů bez přesahujících delších chlupů, bez vírů a pěšinek. Podsada je jemná, krycí chlupy hrubé. Žádoucí je lesklá srst, matná srst naznačuje nedostatečný výživový stav.

Hladkosrstá morčata jsou uznána ve většině barev. U jednobarevných morčat má být barva celistvá, bez žádných světlejších nebo tmavších míst. U barev aguti je žádoucí po celém těle rovnoměrný ticking.

Nejčastější vady: úzká a dlouhá hlava, úzké a dlouhé tělo. U nás je dosud málo typově výborných hladkosrstých morčat.

Péče o srst: téměř žádná, pouze týden před výstavou denně kartáčovat. Případně se můžeme pokusit volnou přesahující srst opatrně protrhat, aby nerušila "celistvost těla" morčete.

anglický rex


Srst je kudrnatá, velmi hrubá, kolmo odstávající od těla. Je relativně krátká a pružná, hluboko zasazená, na hlavě a na břiše bývá kratší než na ostatních částech těla. Mutace způsobující tuto zvláštní strukturu srsti se dědí recesivně.

Chová se v různých barvách, z nichž ne všechny jsou uznány. Oblíbení jsou tříbarevní rexové, často se chovají i černí, bílí a červení.

Vady: srst zcela nebo i částečně přiléhající k tělu, srst přesahující délku 3 centimetrů, výskyt rozet.

Nežádoucí křížení: s morčaty rozetovými (rozetou, crested)a dlouhosrstými. Pokud nemáme vhodného partnera pro rexe, je možné ho křížit s morčetem hladkým obyčejným. S takového spojení se narodí morčata hladká, která jsou nositeli genu pro tento typ osrstění.

americký teddy


Vzhledově je americký teddy shodný s anglickým rexem, ale geneticky je odlišný. Srst může být dvou typů: a)hrubá a tvrdá nebo b)měkká "plyšová".

Nežádoucí křížení: Protože struktura srsti amerického teddyho je způsobena mutací na jiném úseku genomu než u anglického rexe, získáme křížením rexe a teddyho hladkosrstá mláďata, která jsou nositeli "rex" i "teddy" genu.



anglický crested

(anglické chocholaté morče)


Od hladkého obyčejného jej odlišuje rozeta na čele, která má stejnou barvu jako ostatní srst. Vír musí být umístěn uprostřed čela a má být co největší a pravidelný, kulatý, dědí se dominantně.

Srst je hladká, přiléhavá a má málo podsady.

Mohou se chovat v nejrůznějších barvách, ale nejčastěji se vyskytují v barvách aguti a jednobarevná (černá, červená, bílá a krémová).

Vady: na hlavě dvě malé rozety blízko sebe, vír jinde na těle (vyřazuje zvíře z chovu), bílé chlupy v rozetě.

Stejně jako hladké obyčejné nemá téměř žádné požadavky na údržbu srsti.

americký crested

(americké chocholaté morče)


Toto plemeno je zcela shodné s anglickým crestedem, jediným rozdílem je barevné odlišení čelní rozety od barvy ostatní srsti. Tato tzv. koruna má bílou barvu. Žádoucí je koruna celistvě bílá, ale často bývá bílá jen její část. Vír se dědí dominantně.

Chovají se v různých barvách, nejčastěji jako červená, černá, zlatě zbarvená a buff.

Vady: Bílá barva nemá přesahovat rozetu ani nemá být příliš chudá.

rozeta


Rozetová (habešská) morčata pocházejí z Anglie, kde jsou známa jako "abyssinian". Charakteristickým znakem jsou rozety (víry), které jsou rovnoměrně rozloženy po celém těle. Rozetová srst se dědí dominantně, ale z křížení rozetového a hladkého morčete obvykle nezískáme mláďata s pěkným rozmístěním rozet.

Srst tohoto plemene je hrubší a delší než u hladkosrstých morčat, ale nepřesahuje 4 cm. Díky řídké podsadě se nezacuchává.
Každá dobře utvářená rozeta vychází z jednoho bodu, který musí být malý asi jako špendlíková hlavička. Rozeta je dostatečně hluboká a tvoří malý "kalíšek".
Morče má mít minimálně 8 symetricky rozložených rozet. Požadovány jsou dvě rozety na hřbetě podél páteře, dvě na zadku, dvě postraní rozety na bocích a dvě na kyčlích. Ramenní rozety jsou žádoucí, ale nejsou nutné.
Postavená srst mezi jednotlivými rozetami tvoří hřebeny, které mají být rovné, vzpřímené a pevné. Centrální hřeben je podél páteře od límce na zadek, rovnoběžně s ním jsou na každé straně dva postranní hřebeny. Kolmé na centrální hřeben jsou límcový hřeben přes ramena a zadní hřeben nad boky a zády. Límcový hřeben je až za rameny. Hřebeny mají vyhlížet upraveně.
Na tvářích jsou dopředu rostlé vousy. Ouška zůstávají u mladých morčat poměrně dlouhou dobu vztyčena, naž se sklopí do požadovaného "výstavního" tvaru.

Chová se v různých barvách, nejčastěji jako jednobarevná (červená, černá, bílá), ale vyskytují se i tříbarevná, želvovinová, aguti a bělouš.

Vady: např. velký středový bod rozety, méně rozet, nepravidelné rozmístění a tvarování rozet, rozetky na masce...


DLOUHOSRSTÁ PLEMENA

šeltie


Srst je dlouhá, hladká a splývavá, bez rozet. Na hlavě má šeltie srst krátkou, od očí k uším se prodlužuje a za ušima je již srst dlouhá a podél těla splývá volně dolů. Na tvářích je žádoucí dlouhá srst ("licousy"). Kvalitní morčata tohoto druhu mají zcela běžně srst dlouhou kolem 20 cm.

Z barev je u šeltií oblíbená tříbarevná, černo- i červenostrakatá, želvovinová, chovají se i jednobarevné (červená, bílá, černá)

Péče o srst: je nutné každodenní pročesávání, případně natočení na papírové natáčky. Před výstavou se tato morčata koupou.

Vady: Příliš krátká, případně zacuchaná nebo dokonce zplstnatělá srst.

texel


Texel je vlastně vlnitá šeltie, případně dlouhosrstý rex. Prvně bylo toto plemeno vyšlechtěno v Anglii.

Je to morče bez jediného víru (rozety), jehož srst je zvlněná, na dotek hebká, dlouhá asi 12 cm. Má být zasazena hluboko v kůži a vyrůstá kolmo k tělu. Na hlavě a na břiše je srst kratší, na břiše tvoří jemné kudrlinky. Trsy dlouhých chlupů se stáčí do spirálek, které rozčesáním zmizí a znovu se stočí po navlhčení srsti.

Nejčastěji se chová v barvě červené, bílé, červeně strakaté, existují i morčata s ruskou kresbou a aguti. Třbarevní texelové nejsou uznáni ve všech zemích

Vady: místa s řidším osrstěním

coronet


Coronet neboli "korunka" se dá popsat jako dlouhosrstý crested nebo šeltie s rozetou. Však také vznikl v Anglii spojením těchto dvou plemen. Po šeltii zdědil coronet dlouhou splývavou srst, která padá od hlavy dozadu a volně splývá podél těla. Crested dal této nové rase výraznou čelní rozetu. Středový bod rozety je velikosti špendlíkové hlavičky a rozeta musí vytvářet pravidelný, kruhový tvar.

merino

Merino - kudrnatý coronet nebo texel s rozetou.Srst je vlnitá, s rozetou na čele. Tato čelní rozeta je u merina méně nápadná než u coroneta. Je to tím, že vlnitá srst merina od hlavy odstává a tím vír poněkud uzavírá.

peruánec

Srst je dlouhá, lesklá, na dotyk hebká. Na tvářích je srst kratší, není však přilehlá jako u šeltie, ale odstává a opticky proto působí delším dojmem. Na kyčlích je po jedné rozetě, které nejsou příliš patrné, neboť velmi dlouhá srst rozety překrývá. Všechna srst od těchto rozet roste směrem k hlavě, proto srst dopředu přes hlavu a přes oči a tvoří ofinu ("pony"). Morče tedy vypadá často úplně stejně zepředu i zezadu. Maximální délka srsti neexistuje. Dlouhá srst se dědí recesivně.
Péče o srst:je potřeba věnovat dostatek času a zvíře podle potřeby koupat a srst kartáčovat. Pokud nemáme na tuto péči čas, je lepší takové morče ostříhat. Zastřihuje se také srst chovných jedinců.

alpaka

Alpaka je plemeno s dlouhou a vlnitou srstí, stejně jako u peruánce je pony na hlavě a po jedné rozetě na každé kyčli. V počtu a rozložení rozet je tedy toto plemeno s peruáncem shodné, strukturou srsti se zase shoduje s plemeny texel a merino. Rozety pod dlouhou srstí téměř nejsou vidět.

angora

Morče angorské je vlastně dlouhosrstá rozeta. Tento druh má po těle rozloženy nejméně 4 rozety, žádoucí je jich však více, alespoň 8. Víry nemusí být pravidelně rozloženy, ale pokud jsou, dává se jim přednost. Tyto víry musí být čistého tvaru, velké a kulaté. I u tohoto druhu padá dlouhá srst přes oči, stejně jako u peruánce. Rozety rozložené po těle však činí toto morče jakoby "stále neupravené", neboť víry srst roztáčí do všech stran.
Vady:Zdvojené rozety a srst dělící se do pěšinek - vady rozet jsou dědičné, proto je nutno do chovu vybírat pouze jedince s dobře tvarovanými rozetami.
Angora je zatím neuznané plemeno.
Výše uvedený popis plemene berte jako ideál pro případ, že by k uznání tohoto plemene v budoucnu došlo.

želva čtyřprstá

4. května 2009 v 18:40 | natka |  druhy želv

Popis:


Karapax je oválný, téměř kruhovitý, ve středu zřetelně zploštělý. Působí celkově plochým dojmem. Zbarvení je žluto-olivové a je pokryt černohnědými skvrnami. Můžeme najit různé barevné variace, ktere mohou být od jasně žluté po skoro černou. Většina želv čtyřprstých má barvu od olivove šedé až po hnědou. Charakteristika jak napovídá její jméno, na předních končetinách má pouze 4 silné drápy. Přední končetiny jsou statné a mají zvláště hrubé šupiny. Na konci ocasu je dráp. Jsou přizpůsobené k hrabání, což je typická vlastnost těchto želv. Ocas samců je delší než ocas samic.

Potrava:

Přijímá hlavně rostlinnou potravu - trávu, pampelišky, čínské zelí, okrajově jako pochutinu jetel, jitrocel, okurky, rajčata, jablka apod.

Chov:

Ačkoliv se jedná o v minulosti nejvíce dováženou želvu, patří k náročnějším druhům želv. Potřebuje hlavně přezimování, ale i v období horka letní klid. Při dodržení životních nároků jsou známy odchovy i u nás. Vytvořte pro želvy stepní terárium, na jehož dno dejte min. 2 m2 písku nebo písčité půdy. Letní teplota je 25-30 °C, pod lampami 35-40 °C. Samečci jsou agresivní vůči samcům jiných druhů želv, i když jsou někdy třikrát větší než oni.

Terárium:

Velikost chovných zařízení lze měnit s přibývajícím věkem a velikostí zvířat. První dva roky vystačíme s nádrží 40 x 60 x 30 cm pro dva kusy, v dalších letech raději větší. Dno pokryjeme vrstvou kokosového vlákna, postačují asi 3 cm,do rohu nasypeme jemný písek nad kterým je ve vzdálenosti asi 15 cm nainstalována výhřevná žárovka. Vypavení je totožné s vybavením u testudo hermanni.

Zimování:

Zhruba od říjan do února v chladu při teplotě asi 5°C - 8°C

Páření:

V přírodě se tyto želvy páří v srpnu a v září. Vejce kladou v květnu až červnu. V teráriích se však často páří na jaře a kladou vejce o 1,5-2 měsíce později. Námluvy zahrnují kývání hlavou, kroužení okolo samičky. Páření proběhne tehdy, až samička přestane utíkat.

Kladení vajec:

Samička si vyhrabe v kypré písčité půdě jamku, do které naklade 2-8 oválných vajec. Při teplotě 30-32 °C se mláďata líhnou po 65-70 dnech; pokud je teplota o něco nižší, líhnou se po 80-100 dnech.

Určení pohlaví:

Sameček má silnější a delší ocas, nemá však dovnitř vyklenutý plastron, který se vyskytuje u většiny suchozemských želv. Ocas samců je delší než ocas samic.

Obrazek Máša je čtyřprstá.
A nezazimovávám ji.

jezevčík

4. května 2009 v 18:32 | natka |  rasy psů

ANGLICKÝ NÁZEV:
Dachshund
a). Jezevčík standard dlouhosrstý - Dachshund Normalgrösse Langhaar.
b). Jezevčík standard drsnosrstý - Dachshund Normalgrösse Rauhhaar.
c). Jezevčík standard hladkosrstý - Dachshund Normalgrösse Kurzhaar.
d). Jezevčík trpasličí/králičí dlouhosrstý - Dachshund Zwerg/Kaninchen Langhaar.
e). Jezevčík trpasličí/králičí drsnosrstý - Dachshund Zwerg/Kaninchen Rauhhaar.
i). Jezevčík trpasličí/králičí hladkosrstý - Dachshund Zwerg/Kaninchen Kurzhaar.
PŮVOD:
Podle typu srsti se jezevčíci dělí na hladkosrsté, dlouhosrsté a drsnosrsté. Hladkosrští jezevčíci se možná odštěpili ve 14. až 15. století od francouzských basetů a pinčů. Byli tedy pravděpodobně nejstaršími německými loveckými psy. Dlouhosrští jezevčíci, kteří vznikli křížením hladkosrstých jezevčíků se španěly, se objevili v 15. až 16. století. Drsnosrští jezevčíci vznikli na přelomu 17. a 18. století křížením hladkosrstých jezevčíků s kníračem a posledních sto let byli tito potomci kříženi ještě s Dandie dinmond teriérem. Roku 1888 byl v Německu založen "Klub milovníků jezevčíků" a tehdy byl také přijat jejich první standard.
POPIS:
Jezevčík jsou chováni po celém světě. Jezevčíci jsou silní, svalnatí psi, se značně protáhlým tělem a krátkýma nohama. Bez ohledu na krátkost svých končetin jezevčík nepůsobí neobratným dojmem.
VÁHA:
Jezevčík standard: do 9 kg, optimální 6,6 až 7 kg.
Jezevčík trpasličí: do 4 kg.
Jezevčík králičí: do 3,5 kg.
SRST:
Jezevčík hladkosrstý:
Krátká, hustá, lesklá, hladce přiléhavá, pevná.
Zbarvení:
a) Jednobarevné: Červená, červenožlutá, žlutá. Upřednostňuje se čistá barva.
b) Dvoubarevné: Temně černá nebo hnědá.
c) Skvrnité (tygrované, žíhané): Základní barvou je vždy tmavá barva (černá, červená nebo šedá).

Jezevčík drsnosrstý:
Stejnoměrně přiléhavá. Hustá, drátovitá.
Zbarvení:
a) Jednobarevné: Červená, červenožlutá, žlutá. Upřednostňuje se čistá barva.
b) Dvoubarevné: Temně černá nebo hnědá.
c) Skvrnité (tygrované, žíhané): Základní barvou je vždy tmavá barva (černá, červená nebo šedá).

Jezevčík dlouhosrstý:
Rovná, lesklá srst s podsadou, přiléhající, prodlužuje se na spodní straně těla.
Zbarvení:
a) Jednobarevné: Červená, červenožlutá, žlutá. Upřednostňuje se čistá barva.
b) Dvoubarevné: Temně černá nebo hnědá.
c) Skvrnité (tygrované, žíhané): Základní barvou je vždy tmavá barva (černá, červená nebo šedá).

CHARAKTER:
Jsou to chytří, živí psi, velice oddaní a věrní pánovi, výborní hlídači s pronikavým hlasem.
PÉČE:
Mají rádi dlouhé procházky. Jejich konstituce jim neumožňuje skákat po vertikální ose. Tento pohyb by mohl vést k poškození páteře, zvláště má-li pes nadváhu.

Jezevčík
Jezevčík